Homeopatická léčba

Každý čtvrtek od 15.00 - 15-ti minutové informační konzultace zdarma!

Pod pojmem homeopatická léčba lze chápat ledacos. Většina lidí podle mé zkušenosti homeopatii zná pouze jako léčbu, kdy lékař kupříkladu místo klasických léků na chřipku, angínu či jinou běžnou nemoc předepíše lék homeopatický, aniž by nějak blíže zkoumal pacientovu osobnost a vnímal onemocnění v hlubších souvislostech. Svým způsobem na tom nevidím nic špatného. Chemické léky často organismus zatěžují a způsobují nežádoucí vedlejší účinky, proto je pro pacienta určitě přínosnější užití homeopatického léku než užití antibiotik. S nemocí se většinou vypořádá rychleji než při užití klasických léků bez vedlejších účinků.

Tato metoda je určitě v mnohých případech velmi přínosná, zvláště při řešení akutních stavů, kdy není příliš času na vedení homeopatického pohovoru. Nejedná se ale o homeopatii v pravém slova smyslu.



Pokud chceme v homeopatické léčbě dosáhnout trvalejších a hlubších výsledků, musíme se snažit pacienta vnímat jako celek a snažit se odhalit centrální problém, který nemusí být na první pohled vůbec patrný. To, co většinou bývá patrné, jsou takzvané symptomy nemoci, ale většinou nejsou nemocí samotnou. Jinak řečeno, kupříkladu bolest hlavy, se kterou pacient za homeopatem přijde, mívají mnohem hlubší příčinu. Jsou jen jakýmsi signálem pacientova nitra, že něco „uvnitř“ není v pořádku. Tyto bolesti mohou mít za příčinu například nevyrovnání se se ztrátou blízkého člověka v minulosti, s hluboko potlačeným vztekem, který si pacient nevědomě zakázal atd. V těchto případech by homeopat pacientovi asi nijak dlouhodobě nepomohl, kdyby mu podal lék, který tiší bolest. Hlava by jej možná nějaký čas nebolela, ale problém a vlastně centrální nemoc jako taková by zůstala nedotčena. Po čase by se pacientovo nitro ozvalo znovu a pravděpodobně na hlubší úrovni s mnohem závažnější patologií. Proto je potřeba s pacientem probrat nejen jeho fyzické potíže, ale i jeho „jizvy na duši“. Nestačí jen do podrobna prozkoumat charakter symptomů (i když i to je nesmírně důležité), ale i poznat pacienta „zevnitř“ a snažit se jej pochopit.

Podaří-li se nám pochopit pacienta a správně analyzovat signály jeho nitra, podáme co nejpřesnější lék, který pacientovi umožní vybudit v sobě samoléčebný proces. Pacientovy symptomy začínají postupně odeznívat a organismus se začíná vracet do rovnováhy. Délka tohoto procesu je různá. Je závislá hlavně na hloubce postižení a také na tom, jak dlouho tento stav trvá. Tomuto druhu léčby se říká konstituční homeopatie. Takto podaný lék pokrývá pacienta jako celek a často může udržet pacienta velmi dlouho ve stavu zdraví.



Většinou ale člověk s jedním lékem nevydrží po celý život. Zejména jedná-li se o hlubší patologie, je potřeba postupně odkrývat jednotlivé vrstvy pacientova stavu. Většinou se totiž po vyřešení jednoho problému vynoří další, hlubší atd. Tomuto postupu se říká miasmatické předepsání. Tato metoda by se dala přirovnat k loupání cibule. Pod jednou vrstvou nacházíme další, která před tím nebyla zřetelná a tudíž nemohla být ani léčitelná. Vždy podáme lék, který pomůže řešit aktuální stav. Pokračujeme-li takto dál, nakonec se k jádru cibule (problému-nemoci) dostaneme.

V některých případech je potřeba si vypomoci takzvanými orgánovými léky. Je to v případech, kdy lék, podaný na aktuální pacientův stav či pacientovu konstituci není schopen ozdravný proces vybudit a narazí na nějaký silný blok v hluboce postiženém orgánu. Tyto orgánové léky mají přímý vztah ke konkrétním orgánům a někdy je skutečně nezbytné si takovýmito léky „vypomoci“. Blok snáze povolí a poté je namístě pokračovat v celostní léčbě.

V ideálním případě je prospěšné jít do pacientova nitra ještě hlouběji a pomoci mu nalézt místo, kdy se pro svoji nemoc rozhodl a odhalit proč tomu tak bylo. Málokdo si totiž uvědomuje, že naše nemoc je vlastně naše nevědomé rozhodnutí, jehož důvody nejsou vědomě většinou zřejmé. Budeme-li se ale pozorně dívat kolem sebe a do sebe, máme šanci toto velké tajemství odhalit.