Homeopatická léčba

Pojem „homeopatická léčba“ je pojmem velice širokým. Většina lidí podle mé zkušenosti zná homeopatii pouze jako léčbu, kdy lékař namísto klasických léků na chřipku, angínu či jinou běžnou nemoc předepíše lék homeopatický, aniž by nějak blíže zkoumal pacientovu osobnost. Jedná se o tzv. akutní předepsání a pro pacienta je tento postup velmi přínosný. Chemické léky často organismus zatěžují a způsobují nežádoucí vedlejší účinky, proto je pro pacienta vhodnější užití homeopatického léku než užití antibiotik. S nemocí se navíc většinou vypořádá rychleji než při užití klasických léků.

Pokud chceme jít v homeopatické léčbě hlouběji a dosáhnout trvalejších a hlubších výsledků, je třeba zahájit tzv. konstituční homeopatickou léčbu. Během tohoto procesu je zapotřebí vnímat pacienta jako celek a snažit se odhalit centrální problém, který nemusí být na první pohled vůbec patrný. To, co většinou bývá viditelné, jsou takzvané symptomy nemoci. Tyto projevy ale nejsou nemocí samotnou v pravém slova smyslu. Kašel, bolesti hlavy, kloubů, vysoký krevní tlak a další a další symptomy mají vždy mnohem hlubší příčinu. Jsou jen jakýmsi signálem pacientova nitra, že něco „uvnitř“ není v pořádku. Tyto potíže mohou být zapříčiněny například nevyrovnání se ze ztrátou blízkého člověka v minulosti, s hluboko potlačeným vztekem, který si pacient nevědomě zakázal atd. V těchto případech by homeopat pacientovi asi nijak dlouhodobě nepomohl, kdyby podal lék, který pouze tiší tyto projevy. Centrální nemoc jako taková by totiž zůstala nedotčena. Po čase by se pacientovo nitro ozvalo znovu a pravděpodobně na hlubší úrovni s mnohem závažnější patologií. Proto je potřeba s každým člověkem probrat nejen jeho fyzické potíže, ale i jeho „jizvy na duši“. Nestačí jen dopodrobna prozkoumat charakter symptomů (i když i to je nesmírně důležité), ale poznat člověka „zevnitř“ a snažit se jej co nejlépe pochopit.



Podaří-li se nám správně analyzovat signály nitra, podáme co nejpřesnější lék, který umožní vyvolat samoléčebný proces. Symptomy začínají postupně odeznívat a organismus se začíná vracet do rovnováhy. Délka tohoto procesu je různá. Je závislá hlavně na hloubce postižení a také na tom, jak dlouhou dobu tento stav trvá.

Většinou ale člověk s jedním lékem nevydrží po celý život. Zejména jedná-li se o hlubší patologie, je potřeba postupně odkrývat jednotlivé vrstvy pacientova stavu. Většinou se totiž po vyřešení jednoho problému vynoří další, hlubší atd. Tomuto postupu se říká miasmatické předepsání. Tato metoda by se dala přirovnat k loupání cibule. Pod jednou vrstvou nacházíme další, která před tím nebyla zřetelná a tudíž nemohla být ani léčitelná. Vždy podáme lék, který pomůže řešit aktuální stav. Pokračujeme-li takto dál, nakonec se k jádru cibule (problému-nemoci) dostaneme.



V některých případech je potřeba si vypomoci takzvanými orgánovými léky. Je to v případech, kdy lék, podaný na aktuální pacientův stav či pacientovu konstituci není schopen ozdravný proces vybudit a narazí na nějaký silný blok v hluboce postiženém orgánu. Tyto orgánové léky mají přímý vztah ke konkrétním orgánům a někdy je skutečně nezbytné si takovýmito léky „vypomoci“. Blok snáze povolí a poté je namístě pokračovat v celostní léčbě.

V ideálním případě je prospěšné jít do pacientova nitra ještě hlouběji a pomoci mu nalézt místo, kdy se pro svoji nemoc rozhodl a odhalit proč tomu tak bylo. Málokdo si totiž uvědomuje, že naše nemoc je vlastně naše nevědomé rozhodnutí, jehož důvody nejsou vědomě většinou zřejmé. Budeme-li se ale pozorně dívat kolem sebe a do sebe, máme šanci toto velké tajemství odhalit.